Cesta do Krakova

Cesta do Krakova byla zajímavá.

Po dvoutýdenním vysilujícím hledání a vymýšlení kombinací jak co nejmíň přesedat, v Polsku pokud možno vůbec ne, jsem v 6.30 plna optimismu sedla v Bohumíně na vlak s uklidňujícím vědomím, že jediný přestup dnešní cesty mám za sebou. Radost mi poněkud zchladila paní průvodčí, která prohlásila: "Krakov, tak to budete v Petrovicích přesedat." a odešla. Polkla jsem na sucho, protože z taktických důvodů (kufr se do záchodové kabinky ve vlaku nevleze a nedělám si iluze, že kdybych ho tam nechala, nezměnil by záhy majitele), jsem s sebou moc tekutin nevezla.

Říkala jsem si....OK, půjde zpátky a zeptám se jí......ale nešla. Zmíněná zastávka se podle předem vytištěného itineráře kvapem blížila, takže mi hlavou problesklo známé a hojně používané úsloví "Miči, si v piči". Rozhlédla jsem se a vybrala nejmístněji vypadající paní, že se jí zeptám. Naštěstí byla poměrů znalá a prohlásila, že to je normální, neboť Poláci mají zase nějakou poruchu na vlaku, jako ostatně skoro pořád. Nepotěšilo mě to.

Nicméně mi poradila, ať nastoupím do vlaku(i když jsem jí zprvu nevěřila, že se skutečně jedná o vlak) na stejném nástupišti, kolej druhá. Pak se tím směrem znalecky zadívala a zmiňovaný dopravní prostředek odborně nazvala Baťovým dřevákem. Jak jsem tam tak stála a přemýšlela, jestli to myslí vážně nebo si z turisty dělá oprávněnou srandu, přátelsky na mě volala, ať se tam moc neoflancuju a mrsknu sebou nebo mi to ujede......rozhodla jsem se její rady poslechnout. Trochu mě sice znepokojilo, že jediná kdo přestupoval jsem já a pak ještě jedna paní, která kolem sebe házela stejně nejisté pohledy jako já, ale to už se vlak rozjel. Jenom jsem trochu doufala, že mě neodveze rovnou do muzea.

Že je to opravdu můj vlak jsem pochopila jakmile se za oknem začaly objevovat nápisy UWAGE a polská paní průvodčí v klidu zkontrolovala můj lístek.

Baťův dřevák na nádraží v Krakově

 

Baťův dřevák vevnitř

 

Pak následovalo čtyři až pět (nevím přesně) nepohodlných hodin na rudých sedačkách. Vlak měl jenom půl hodiny zpoždění, což mě dost překvapilo, vzhledem k tomu, že se v několika místech třásl tak, že jsem myslela, že se musí co chvíli rozpadnout. Trochu jsem litovala, že jsem ak lehkomyslně odmítla připojištění extrémních sportů.

První dojem z Krakova byl taky zajímavý......ale to až příště :)