Jak jsem dělala stewardku na Brighton Pride - part 5

Pozorný čtenář si jistě pamatuje větičku o nepřetěžování kanálu vysílačky z jednoho z předešlých dílů.......

Stála jsem si tak na našem Parking one a najednou vidím jak se ke mě triskem blíží paní, byla celá udýchaná a rudá, což jsem mylně přičetla tomu, že asi běžela, případně jenom rychleji šla, protože měla tak metrák nb dva. Zastavila se těsně u mě a cosi mi funěla do obličeje, sice jsem o krok ustoupila, ale zase se na mě nalepila. Nerozumněla jsem ani slovo, tak jsem ji požádala, jestli by to nemohla zopakovat trošku pomaleji, výsledek byl opět stejný, proto se paní otočila a zaječela cosi na svou kamrádku, která přišla a začala na mě řvát ať okamžitě zavolám St. Johns. I když mi to tak sedumkrát zopakovala, stejně jsem nevěděla o co go, nakonec z ní vypadlo, že potřebuje ambulanci.......proč nepoužila normální slova jak ambulance nb paramedics pro mě zůstalo záhadou. Nicméně se mezitím její kamarádka poskládala na zem. Odběhla jsem za Jackem, který opodál cosi komusi vysvětloval a u toho držel naši společnou vysílačku. Jak jsem byla v lehkém šoku, tak jsem na něho spustila česky a ani jsem si to neuvědomila........až z pohledu, jaký na mě hodil, jsem se vzpamatovala a zopakovala jsem mu to anglicky. Když jsme se konečně domluvili, Jack zvedl vysílačku, že zavolá ambulanci (ptž pravidlo je nevolat z mobilu záchranku, ale ambulanci co má službu na akci vysílačkou bo je to rychlejší.....údajně) a jenom jsme pět minut poslouchali, jak si borci mezi sebou vyplkávají stylem "Všem stanovištím: máte někdo papírový kapesník?" a pak následovaly odpovědi všech stanoviští, takže jsme se nemohli dostat na linku. Po několika minutách jsme to vzdali a Jack řekl, že půjde někoho sehnat a po cestě se bude snažit zavolat pomoc.

Osaměla jsem a snažila se nějak pomoct, takže jsem paní usadila na trávu, dala jí vodu a viděla u ní v ruce diabetické pero a čokoládu, takže jsem usoudila, že to bude hypo nb hyperglykemie. Pak jsem začala vyhlížet někoho v reflexní vestě, kdo by mi pomohl. Jako na potvoru tam nikdo nebyl, asi před deseti minutami se to ma kolem dokola hemžilo policajty a sekuriťáky, ale teď jsem tam byla úplně sama. Mezi tím se dál kolem hrnuli lidi se svými dementními dotazy.....naporstý fucking na to, že tam někdo leží na zemi......tak jsem je bez pardonu posílala do háje s tím, že asi vidí paní co potřebuje oštřit, že musí laskavě počkat. A do toho ještě kamarádky zkolabované paní na mě jedna přes druhou ječely ať něco udělám.......co asi? Nakonec jsem někde zahlédla mihnout se reflexní vestu, proto jsem vyběhla a vyšokovala skupinku několika stewardů/sekuriťáků, kteří se asi vraceli z řízení dopravy........stáli a hleděli na mě všichni s otevřenou pusou, když jsem se jich ptala, jestli někdo z nich má vysílačku, aby zavolali sanitku......a nikdo se ani nepohnul. Naštěstí se zrovna v tu chvíli objevil Jack s naším supervisorem s tím, že sanitka je už na cestě. Supervisor si klekl s paní a utěšoval ji prvních deset minut a pak už začal být viditelně nervózní i on a zpoza zad zkolabované paní na nás s Jackem divoce gestikuloval, ať jdeme někam sakra pro tu sanitku, protože nás nemůže najít. Po další čtvrthodině vyhlížení, během které mi do ruky postupně přistála nalezená platební karta a asi o dvě minuty později i mobilní telefon, sanitka stále nejela. Nebyla jsem si moc jistá co s tím mám dělat, jenom jsem věděla, že si to nesmím strčit do kapsy. Proto jsem tam stála jak jojo s kartou v jedné, mobilem v druhé ruce a vyhlížela sanitku.

Jak tam tak stojím a třesou se mi kolena, ptž jsem si už uvědomila, že tím, že jsem nevěděla, že dneska má ambulantní službu na Pride nemocnise St. Johns, jsem možná tu paní ohrozila na životě, nalezený mobil zazvonil.......řekla jsem si no nic, stejně nebudu rozumět a zvedla jsem ho. Byl to mobil co ještě pamatuje Dvojčata, takže nejen, že jsem nerozuměla, já jsem toho borce ani neslyšela.....nakonec jsme se domluvili, že si pro něho přijde, ale zase jsme se nemohli najít, protože v místě Parking one nebyl žádný významný záchytný bod. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem ho poslala ke Caféčku (o něm ještě bude řeč v nějakém dalším díle) a řekla mu ať se postaví pod červený slunečník a podívá se směrem z parku, že budu mávat a na sobě budu mít žlutou reflexní vestu. Po chvíli ke mě přiběhl borec a strašně mi děkoval a objímal mě a dokonce pusu na obě tváře jsem dostala, jak byl šťastný. Celá tato navigátorská akce trvala tak čtvrt hodiny.

Asi deset minut po navrácení mobilu konečně přijela sanitka. Vyběhl tým paramediků, rozložil si dva archy papírů a začal je zdlouhavě vyplňovat.....nepochopila jsem. Nakonec ale paní odešla do sanitky po svých a vypadala docela v pořádku, takže to zas nedopadlo tak zle. Nicméně kolena se mi klepala jak dlouho ne a dokonce jsem na sobě pozorovala neodbytnou touhu si zapálit (což mi po opadnutí prvotního šoku jako ortodoxnímu celoživotnímu nekuřákovi přišlo docela zajímavé).

Nalezenou platební kartu jsem po odjezdu sanitky odevzdala supervisorovi a dostala za to pochvalu.

Příště se dozvíte něco víc o šokujících zážitcích na záchodech, křovíčku, policistovi, co mě fakt hodně moc nasral a Milanově bodláku.

Jak jsem dělala stewardku na Brighton Pride - part 4

Poté co jsme se s Jackem konečně našli (na plánku), nastalo období klidu, kdy se skoro nic nedělo. Jack tam chvilku smutně stál a pak se mi svěřil, že ho zase někdo považoval za holku. Jack má totiž delší vlnité vlasy s cůpkem vzadu a velké oči s dlouhými řasami, což v kombinaci s mládím a absencí vousů vede k častým omylům. Snažila jsem se ho utěšit, ale bohužel.....ostaně během dne se mu to, chudákovi, stalo ještě několikrát......

A pak to začalo.......do parku dorazil průvod a s ním i miliarda lidí, kteří chtěli vědět miliardu věcí, můj oblíbený dotaz: "I want to collect my ticket, shall I go to ticket collection? (chci si vyzvednout svůj lístek, mám jít do okýnka, kde se vyzvedávají lístky?)" no, když jsem to slyšela poprvé, myslela jsem si, že si ze mě dělají srandu......nedělali, mysleli to smrtelně vážně......Nb dotaz "Pracuju někde tady, kam mám jít?" "Hm....no asi tam, kde máte sraz?" Nb "Neviděli jste kam chodí lidi v bílých teniskách a modrých riflích?" "Hm......ne, každej druhej tady má rifle.".......další pro mě nepochopitelná věc byla dvojitá cedule, vlastně na jednom sloupu byla cedule s nápisem "ticket collection" a šipka v levo a na druhé byl nápis "box office and ticket collection" a šipka vpravo, takže trochu zmatek, naštěstí někdy během odpoledne jedna z cedulí zmizela (ani jsem neměla čas všimnout si kdy), takže zmatku mírně ubylo.

Další postřeh z akce byl ten, že Briti nečtou co mají napsané na vstupence (radši se osumkrát dementně zeptají)....no ale z toho žádná vtipnost nevyplynula, takže tady nebudu zbytečně fňukat ;)

Mezi těmito stále se opakujícími otázkami za mnou přišla skupinka asi deseti gayů s klasickým dotazem o vyzvednutí lístku, když na ně znenadání zaútočil čmelák. Borci začali pištět a ječet a ten co se mě ptal, se dokonce schoval za moje záda, když jsem ho odháněla brožurkou s instrukcemi. Když jsem ho konečně zahnala, začali borci pro změnu pištět, že jsem je zachránila a jeden po druhém mě (za Jackova pozvednutého obočí) objali.

Další šok jsem zažila v momentě, kdy ke mě přišel policajt o hlavu vyšší než já (!) a sdělil mi, že na tom plácku za zídkou sedí parta asi deseti až patnácti lidí a kouří trávu ať s tím něco udělám.......zalapala jsem po dechu a přikývla.......borec spokojeně odešel a já jsem si začala představovat, co asi udělám......napadlo mě počkat na Jacka až se opět vrátí ze záchodu, kam zmizel pokaždé, když se na obzoru objevil nějaký průser. Jack mě vyslechl, pokýval hlavou a pak rozvážně prohlásil: "Kašlem na to," a tak se i stalo.....což bylo asi to nejrozumnější co jsme tak asi mohli udělat, protože při představě, že dělám nenene, panáčku na patnáct zhulenců, mi nebylo příliš volno......

V dalším pokračování se dozvíte jak jsme volali záchranku, jak jsem nevěřila svým očím na záchodě (hned dvakrát), jak mě opravdu hodně nasral jeden policista a konečně o Milanově bodláku (možná)

Jak jsem dělala stewardku na Brighton Pride - part 3

V minulém příspěvku jsem slíbila, že tento bude pojednávat o různých lidičkách, kteří se na Pride vyskytli. Když pomineme gaye, transky, lesby atd., dostaneme se k lidem, co si obvykle sami říkají ta normální většina........a kdo mě zná, ví, jaké typy z té normální většiny pravidelně jako magnet přitahuju.

Takže nebylo ještě ani osm hodin a už jsme dostali vynadané od jedné babky, která k nám přikvačila stylem Pribilinec se dvěma chodeckými holemi (ten bazmek co vypadá jako lyžařské hole) a už z dálky nám jednou hrozila a nadávala. Když se dostala na doslech, pochopili jsme, že na nás ječí, že jsme jí ukradli park. Jack se ji snažil uklidnit, že to jenom dneska a že kolem dokola je asi stodvacet jiných parků, že si může vybrat, ale nezdálo se, že by ho poslouchala. Nakonec jsme se jí zbavili tak, že jsme jí doporučili ať si to obejde kolem dokola po trávě, jenomže mezera tohoto plánu byla v tom, že jsme ji tam do půl hodiny měli zpátky, ptž park je ovál. Když nám znova vynadala a barvitě popsala bordel, co se děje v nedalekém křoví a důrazně vyzvala ať s tím něco uděláme (byla jsem varována ať se k libovolnému křoví v zájmu zachování duševního zdraví nepřibližuju), vydala se na druhé kolečko. To už Jack nevydržel a utekl na záchod.

Další taková postavička z Moliéra (jak by řekl bratr) byl pán, který k nám dorazil kolem třetí hodiny odpoledne. Jeho hlavním rysem v obličeji byla absence zubů až na jeden a jeden pahýl. Důsledkem toho drobně šišlal a tak jsem zprvu ani nepoznala, že mluví anglicky. Když jsem se konečně zaposlouchala, připadalo mi, že mluví z cesty. Až po notné dávce vysvětlování jsme se s Jackem shodli, porovnáním informací, které se nám podařilo vydedukovat, že mluví o pojízdné knihovně, která tam každou sobotu zastavuje. Nakonec se nám ho podařilo uklidnit tím, že knihovna tuto sobotu nepřijede, ptž ji určitě někdo informoval dopředu (pán měl totiž starost, aby nejeli zbytečně). Spokojeně odešel, ale jak už to tak bývá, ne na dlouho. Za chvilku se vrátil a ptal se nás, jak dáme vědět návštěvníkům knihovny, aby nechodili, ptž knihovna nedorazí. Chvilku jsme na něho zírali a pak odpověděli, že nijak, ptž toto jaksi bohužel není v našich silách.....sice netuším, jestli nás pochopil, ale po další hodině to naštěstí vzdal.....Tady by se ještě hodilo podotknout, že pán měl asi metrák, triko s krátkým rukávem neidentifikovatelné barvy do růžova (ne, nemyslím si, že by to byl gay) ve předu celé zachrstané něčím co měl částečně i ve vousech a na hlavě pleteného kulicha s obrovskou červenou bambulí.

Poslední paní, kterou jsem si zapamatovala, byla s ohledem na ty dva předchozí případy úplně nudná. Prostě nějaká pané v důchodu, co si chtěla pokecat. Dozvěděli jsme se za ty dvě hodiny co s námi strávila, že se do Brightonu přestěhovala na důchod, ptž to tady žije, ne jak jinde v Anglii a člověk tady potká různé milé lidi, třeba ty gaye a má doma vnoučka, kterého nic nezajímá, radši bude sedět a hledět na fotbal v televizi, ale to, že ona je zvědavá co se kde děje a tak.......no a když se vyptávala nás co a jak, tak mi na to, že dělám mapy odpověděla, že jsem cartologist, že? Říkám ne, cartographer. No nic, Briti prostě neví co je to kartografie......nezají to slovo (neusuzuju jenom z jednoho případu).

Příště něco o Jackově depresi, o dementních dotazech a snad už o těch zachráněných gayích a Milanově bodláku......

Jak jsem dělala stewardku na Brighton Pride - part 2

Jak jsem už předeslala v minulém příspěvku, ranní vstávání bylo vzkutku krušné.......v emailu s detaily, které jsme si nakonec vyptali, bylo, že mám dojít na 7.30 (tj. 7.00, protože tam člověk musí být půl hodiny předem) a konec ve 21.00.......celé se mi to zdálo podivné, čtrnáctihodinová šichta (?!?) a navíc Milan měl dorazit na 10.30. Takže jsem s vypětím všech sil (ti co mě znají si jistě dovedou představit jakou míru sebezapření to obnášelo) v 5.30 vstala a kolem šesté jsem už byla na cestě do Preston Parku. V parku mě trochu zmátlo, že tam skoro nikdo, kromě borců, chystajících popelnice a další nezbytné festivalové zařízení, nebyl. Nakonec jsem objevila skupinku postávajících černě oděných borců......a kupodivu to byla mnou hledaná skupina (až později jsem se dozvěděla, že na místě byla ještě jedna agentura). Po hodině čekání s kelímkem dost nechutné kávy si to přihasila sekretářka a oznámila nám stewardům (já a ještě jeden nešťastník, ostatní byli security), že jsme tam trošku dřív (hoopsy), že je to její chybka, ale že by nám to mohli proplatit.......trošku dřív je v podání sekretářky bezpeřnostní agentury tři a půl hodiny.

Nevadí....rozdali nám reflexní vestu a vysílačku a přidělili volací kód, takže jen pro ten dnešní den jsme byli parking one. Náš supervisor nás zavedl na parkoviště mimo oplocený areál se slovy: "Budete tu dvě hodiny, pak si pro vás přijdu." .....a už jsme ho nikdy neviděli. Když jsme osaměli, dozvěděla jsem se, že se můj parťák jmenuje Jack a je na stewardování poprvé a nemá představu co bysme tady teď tak měli dělat. Paráda, takže jsme byli dva. Jediná instrukce, kterou jsme dostali, byla....nepouštějte tam auta, tohle je parkoviště security......co nám neřekli bylo, kde se nachází parkoviště pro disabled (postižené), kde je parkoviště pro veřejnost, kde mohou zaparkovat stánkaři atd.......na toto téma se dá vymyslet neuvěřitelné množství různých otázek.......nakonec jsme je s Jackem někam začali posílat, neznámo kam a shodli jsme se na tom, že pokud jsou všichni na téhle akci tak kompetentní jako naše dvojka, tak potěš koště.

Mezi dotazy na téma parkování ve všech možných i nemožných variantách přiběhl borec ze security a mocně se začal domáhat vody......nebyla jsem schopná mu vysvětlit, že je tam plný stan minerálky zadarmo, ať si jde vzít, ale vzhledem k tomu, že se to nepodařilo ani Jackovi, usoudila jsem, že problém nebude ve mě. Nakonec borec odběhl a za půl hodiny se vrátil s igelitkou plnou vody a bohatě nás podaroval se slovy: "Podívejte, co jsem vám koupil!" Poděkovali jsme a po zbytek času ve volních chvílích hádali na čem asi frčel......Než zase odběhl jinam, ještě nám sdělil, že hlídá květák.

Další šok mě čekal ve chvíli, kdy jsem otevřela brožurku s intrukcemi a pohled mi padl na něco nepopsatelného, co radši při nejbližší příležitosti naskenuju a vložím, a co si říkalo situční plánek. Udělalo se mi nevolno a požádala jsem Jacka, aby mi vysvětlil, kde že se to nacházíme. Jack pochází z ulice blízko Preston Parku, takže nám zjistit, že se naše Parking one na plánku nenachází, trvalo asi jenom tři hodiny pečlivého studia mapky. Bylo to velice praktické, při vysvětlování lidem, kde se nachází jejich brána do areálu.......takže při slovech: "Mám tu mapku, my na ní nejsme, ale byli bychom asi tady (.......máchnutí prstem do vzduchu pod mapkou) a vaše brána je tady, takže běžte tudy (máchnutí směrem brána)," se málokterý návštěvník ubránil shovívavému úsměvu.

Vždycky žasnu s jakými různými lidmi se člověk na podobných akcích seznámí........ale o tom zase příště (rozezlená důchodkyně, pán s jedním zubem, paní co má vnoučka u televize).

Jak jsem dělala stewardku na Brighton Pride - part 1

Jak jsem už napsala v minulém příspěvku, srandy bylo kopec.......začalo to tím, že jsem na gumtree našla inzerát hledající stewardy a security na Pride. Přemluvila jsem Milana, který měl volnou sobotu (a taky průkazku na to, že se může tvářit drsně) aby šel na úvodní setkání se mnou. Nejdřív jsme to samozřejmě nemohli najít, ptž si ani jeden z nás chytře nevzal s sebou adresu, ale nakonec jsme dorazili tak akorát včas, abychom se dozvěděli, že nás čeká tří hodinové školení. Vytáhla jsem si blok, co s sebou vždycky nosím, a začala si (za což se mi Milan celou dobu smál) zapisovat......holt jednadvacetiletý školní zvyk je železná košile.

Dozvěděli jsme se spoustu zajímavého......že pokud někdo zkolabuje, tak mu nemáme dávat první pomoc, protože by nás mohl zažalovat, že pokud najdeme nějakou cennost, nesmíme ji strčit do kapsy, ale viditelně držet v ruce než ji předáme šéfovi, že máme poslouchat hlášení ve vysílačce a nepřetěžovat kanály kavinama, že policajti jsou sice na stejné straně, ale security borci v nich vidí idioty, že do vysílačky se hlásí kód, poloha, komu člověk volá a problém (v případě nějakého průseru se používají kódová slova jako že se tu objevil Mr. White (drogy), Mr. Case (podezřelý balíček), atd.), že je velký rozdíl v missing child (ztracené dítě) a to lost child (ztracené dítě) jako že máme rodiče a hledáme dítě a found child (nalezené dítě) jako že máme dítě a hledáme rodiče.......a že pokud nalezneme dítě, tak se ho za žádných okolností nesmíme dotknout (!) ale svou vysílačku použileme jako klacek a to tak, že se dítě chytí antény a steward drží druhý konec vysílačky nb druhá možnost, že si z reflexní vesty uděláme vodítko na kterém to dítě povedeme (no to na mě už bylo trochu moc)........a to jsem ještě nevěděla, že skoro všechny tyto pokyny vyzkouším za nedlouho v praxi......

Nakonec jsme vyplnili nějaké papíry a dozvěděli jsme se, že jsme se registrovali do agentury. Trošku jsem nepochopila, že do takové agentury berou každého bez toho aby si ty lidi prověřili nb aspoň zjistili jestli vůbec umí zacházet s vysílačkou, jestli mluví anglicky, jestli nemají záznam v rejtříku, jestli jsou vůbec schopní něco takového zvládnout (bo to fakt není prdel)......a rovnou je pošlou na Pride.

Před odchodem nám rozdali takovou knížečku k nastudování před akcí (kterou my jsme samozřejmě nedostali, ptž na nás nevyšla) a slíbili, že nám pošlou email s detaily (který nám samozřejmě neposlali, ptž na nás zapomněli.....a tady se karta obrátila, ptž díky mým zápiskům jsme měli telefonní číslo, na které jsme den před Pride ještě volali, jestli teda vůbec máme chodit nb ne....to jsem se zase smála já Milanovi).

No a v tomto bodě jsem pochopila, že jsem si pod pojmem Steward představovala něco úplně jiného než to teda nakonec bude........ale přesvědčení, že to bude sranda mě ještě neopustilo.

Příště se dočtete jak jsem přišla o pět a půl hodiny dřív, jak jsem vyfasovala parťáka, jak mě dvakrát vyšokovala policie, jak jsem zachránila skupinu gayů, jak Milan hlídal bodlák......a mnoho dalších vtipností.

Brighton Pride

Než začnu popisovat bohaté množství různých zážitků, které mě jako Stewardku na Brighton Pride potkaly, jsem si říkala, že by asi bylo pěkné, kdybych nejprve objasnila co je to steward a o co na Pride vlastně jde. Ti, kdo ví o co go, můžou tenhle nudný příspěvek s klidným srdcem vynechat....

Steward je něco mezi sekuriťákem a hosteskou, česky bych to asi nazvala "Pořadatel". Jsou to ti borci, co se celí v černém a slušivé reflexní vestě (popřípadě reflexní bundě, která má i pro mě (!) dlouhé rukávy......hned jsem si vzpomněla na Blaženu a její plášť a výrok: "Předsedooo, kde ste to vzali, dyť v tom se ztratí i naše máma!") poflakují kolem a důležitě máchají vysílačkou. Borci co se ještě ke všemu tváří drsně jak šmirgl papír a na rameni mají průkazku jsou Security.

Brighton Pride je vrcholem sezóny v Brightonu, koná se obvykle 1. září už několikátým rokem (proto je s podivem, že tolik místních obyvatel vůbec nevědělo co že je to vlastně za akci). Je to pochod gayů, leseb, transsexuálů a dalších roztodivných lidiček městem od Pavilionu (myslím) do Preston Parku (viz odkaz Trapný pokus o digitální kartoprodukt II), zakončený obrovskou chlastačkou, proti které jsou libovolné pivní slavnosti čajem o páté, ptž Angláni když pijou, tak jako Dáni.....V průvodu jedou nejdříve alegorické vozy....celé to otvírají teplí policajti, následovaní teplými hasiči, zdravotníky......miliarda dalších organizací....pak jdou pěší mnohdy v super kostýmech, dost často úplně nazí až na nějaké ty titěrné slipy, většina, ale normálně oblečených......(no tuhle část tak zmáklou nemám, protože jsem průvod ze svého místa zas až tak neviděla), snad víc ukážou fotky nb oficiální stránky.....(P. S. kdyby to někdo nevěděl, tak duhová je vlajka gayů).

Když jsem se na tuhle práci hlásila, věděla jsem, že to bude sranda.....a taky byla ;)

Bara is back.....a ve formě vol 2

Tak nakonec Bara nebyla zas až v takové formě, jak si naivně myslela a jak tady jeden laskavý čtenář upozornil.......no, takže tu máme její druhý comeback (snad taky poslední bo si nebude hrát na Ivetu Bartošovou).......takže pokud se zadaří, tak sem budou postupně přibývat příspěvky z uplynulých dvou měsíců a z měsíce právě probíhajícího....a musím říct, že některé zážitky (např. stewardování na Brighton Pride) fakt stojí za to (ptz by to nebyla Bara, kdyby se jí kdekoliv kam přijde něco zajímavého nepřihodilo, že?)

Nicméně, všechno zlé je k něčemu dobré a experimentem za řízených podmínek jsem si ověřila, že to tady fakt lidi čtou.......a že mě budou neustále otravovat dokud sem zas nezačnu psát.......

.......děkuju ;)