Jak jsem dělala stewardku na Brighton Pride - part 3

V minulém příspěvku jsem slíbila, že tento bude pojednávat o různých lidičkách, kteří se na Pride vyskytli. Když pomineme gaye, transky, lesby atd., dostaneme se k lidem, co si obvykle sami říkají ta normální většina........a kdo mě zná, ví, jaké typy z té normální většiny pravidelně jako magnet přitahuju.

Takže nebylo ještě ani osm hodin a už jsme dostali vynadané od jedné babky, která k nám přikvačila stylem Pribilinec se dvěma chodeckými holemi (ten bazmek co vypadá jako lyžařské hole) a už z dálky nám jednou hrozila a nadávala. Když se dostala na doslech, pochopili jsme, že na nás ječí, že jsme jí ukradli park. Jack se ji snažil uklidnit, že to jenom dneska a že kolem dokola je asi stodvacet jiných parků, že si může vybrat, ale nezdálo se, že by ho poslouchala. Nakonec jsme se jí zbavili tak, že jsme jí doporučili ať si to obejde kolem dokola po trávě, jenomže mezera tohoto plánu byla v tom, že jsme ji tam do půl hodiny měli zpátky, ptž park je ovál. Když nám znova vynadala a barvitě popsala bordel, co se děje v nedalekém křoví a důrazně vyzvala ať s tím něco uděláme (byla jsem varována ať se k libovolnému křoví v zájmu zachování duševního zdraví nepřibližuju), vydala se na druhé kolečko. To už Jack nevydržel a utekl na záchod.

Další taková postavička z Moliéra (jak by řekl bratr) byl pán, který k nám dorazil kolem třetí hodiny odpoledne. Jeho hlavním rysem v obličeji byla absence zubů až na jeden a jeden pahýl. Důsledkem toho drobně šišlal a tak jsem zprvu ani nepoznala, že mluví anglicky. Když jsem se konečně zaposlouchala, připadalo mi, že mluví z cesty. Až po notné dávce vysvětlování jsme se s Jackem shodli, porovnáním informací, které se nám podařilo vydedukovat, že mluví o pojízdné knihovně, která tam každou sobotu zastavuje. Nakonec se nám ho podařilo uklidnit tím, že knihovna tuto sobotu nepřijede, ptž ji určitě někdo informoval dopředu (pán měl totiž starost, aby nejeli zbytečně). Spokojeně odešel, ale jak už to tak bývá, ne na dlouho. Za chvilku se vrátil a ptal se nás, jak dáme vědět návštěvníkům knihovny, aby nechodili, ptž knihovna nedorazí. Chvilku jsme na něho zírali a pak odpověděli, že nijak, ptž toto jaksi bohužel není v našich silách.....sice netuším, jestli nás pochopil, ale po další hodině to naštěstí vzdal.....Tady by se ještě hodilo podotknout, že pán měl asi metrák, triko s krátkým rukávem neidentifikovatelné barvy do růžova (ne, nemyslím si, že by to byl gay) ve předu celé zachrstané něčím co měl částečně i ve vousech a na hlavě pleteného kulicha s obrovskou červenou bambulí.

Poslední paní, kterou jsem si zapamatovala, byla s ohledem na ty dva předchozí případy úplně nudná. Prostě nějaká pané v důchodu, co si chtěla pokecat. Dozvěděli jsme se za ty dvě hodiny co s námi strávila, že se do Brightonu přestěhovala na důchod, ptž to tady žije, ne jak jinde v Anglii a člověk tady potká různé milé lidi, třeba ty gaye a má doma vnoučka, kterého nic nezajímá, radši bude sedět a hledět na fotbal v televizi, ale to, že ona je zvědavá co se kde děje a tak.......no a když se vyptávala nás co a jak, tak mi na to, že dělám mapy odpověděla, že jsem cartologist, že? Říkám ne, cartographer. No nic, Briti prostě neví co je to kartografie......nezají to slovo (neusuzuju jenom z jednoho případu).

Příště něco o Jackově depresi, o dementních dotazech a snad už o těch zachráněných gayích a Milanově bodláku......