Baklava

Jednoho krásného dne přišla Sára s tím, že si upečeme Baklavu, protože je to Řecký zákusek a je to výzva a čirou náhodou máme recept v suvenýrové knize.......

Takže Sára zařídila všechny ingredience, většinu, včetně těsta (které se jmenuje filo), koupila v tureckém obchodě, který má skoro naproti domu (a já po cestě ze školy), s přiléhavým názvem Turkish Market. Turci se velice divili, že e chceme do takové akce pouštět (znáte to pořekadlo.....nikdy neříkej, že to nejde, ptž se vždycky najde nějaký blbec, který to neví a udělá to......no tak tak to asi byl v našem případě). Sára sice věděla, že to bude piplačka a že to není úplně nejjednodušší zákusek (proto je taky v obchodě/hospodě většinou  pekelně drahý), taky mě na to upozorňovala, ale tak nějak jsem si nepřipouštěla, že by se to nepovedlo a kolik věcí se při pečení téhle dobroty může pokazit, jsem si uvědomila až bylo po všem. Turci to ovšem moc dobře věděli a tak jim Sára musela slíbit, že jim přinese ochutnat hotový výrobek.

Co potřebujeme na těsto: balíček filo (ptž to už prý doma nikdo nedělá, je to strašně pracné)......filo vypadá jako něco mezi pečícím papírem a listovým těstem, 250 g  rozpuštěného másla na potírání.

Co potřebujeme na náplň: 225 g vlašských ořechů, 225 g pistácií, 100 g bílých mandlí, 4 lžíce mletých piniových semen, strouhaná kůra ze dvou pomerančů, 6 lžic sezamu, 1 lžíce cukru, 1/2 lžíce skořice, 1/2 lžíce mixed spice (nějaký britský druh koření, voní jako prášek do perníku).

Co potřebujeme na sirup: 400 g caster cukru, 450 ml vody, 5 lžic medu, 3 hřebíčky, 2 velké pásy citronové kůry.

Náplň se udělá tak, že nameleme a nadrtíme všechny ořechy a  smícháme všechny ingredience s ořechy.

Filo se rozprostře a oddělí se jednotlivé vrstvy, seřízneme ho na velikost plechu. Se Sárou jsme měly tak nechutnou zapíkací misku, že jsme ji z hygienických důvodů vyložily pečícím papírem (a bylo to praktické). Klademe plát fila, potíráme máslem, zase plát fila, zase máslo až máme 7 takových vrstev. Pak posypeme první vrstvou náplně. Vložíme další 3 vrstvy fila potřeného máslem. Další náplň a 3 vrstvy fila.......opakujeme dokud máme náplň. Na poslední vrstvu náplně vložíme 9 vrstev/zbytek fila. Na povrchu potřeme máslem. Nakrájíme na kostičky/obdélníčky (opravdu malé, bude to sladké jako cumel). Vložíme do předehřáté trouby a pečeme na 160°C dozlatova.

Sirup uděláme tak, že opět smícháme všechny ingredience a přivedeme do varu, vaříme asi 15 min až směs získá sirupovitou konzistenci. Necháme vychladit.

Baklavu vytaženou z trouby polejeme sirupem, necháme vychladit a zabalíme do potravinářské fólie (i s plechem ;) ) a necháme uležet v lednici. Podáváme nejlépe s neslazenou kávou (před servírováním se ujistíme, že se ve společnosti nenachází diabetik).

Několik postřehů:

Dobré je se ujistit, jestli máte čím potírat fila máslem.......třeba mašlovačkou......u nás za tímto účelem posloužila sterilní gáza.....alespoň v první polovině pečení, ptž jsem slepá.

Turkům baklava chutnala, byli velice překvapeni (ze Sářiné SMS: "velice čuměli"), když jim ji Sára přinesla, ale shodli se na tom, že je moc ovocná (prý ale co baklava to originál, že na to nějaký striktní recept není), takže tam příště nebudeme dávat citrusové plody, dál sezam a piniová semínka byla rušivou chutí, to tam taky příště dávat nebudeme. Naopak tam dáme víc pistácií.

Dál na základnu je 7 vrstev fila málo, na vrch je taky 9 vrstev fila málo.......náplň by se měla rozdělit na míň "pater".

Ale jinak v pohodě :)

Byla jsem koupit "pravou" baklavu k Turkům (seznamovali se se mnou mocně) a musím uznat, že chutná líp než ta naše.......a zaplatila jsem za dva kusy kolem 2 liber, takže když si vezmeme, že jsme udělaly 16 ks.......dvojnásobně velkých, takže 32 ks......tak jsme měly na plechu 32 librové bohatství :)

Jak jsme byli v Newhavenu

V sobotu jsme celkem neplánovaně byli na výletě v Newhavenu a to tak neplánovaně, že jsem si nevzala ani foťák ani vhodnou obuv.

Tím pádem fotky nejsou, ani text o městě v češtině jsem nenašla, takže mi budete muset věřit :)

V Newhavenu je velký vlnolam, kterým se dá za příznivého počasí (což tady už pár měsíců......minimálně po tu dobu co jsem tady.......nebylo) jít až hezký kus na otvřené moře k majáku.......to je plán na někdy jindy až bude hezky.

Dál tam mají pevnost z doby druhé světové války, která je zapuštěná do křídových útesů nad pláží a údajně skrývá docela dlouhé katakomby......to je taky plán na někdy jindy, protože jsme trošku spěchali a neměla jsem vhodnou obuv na šplh po útesech ("Beru si jenom balerínky, budem někde turistit?" "Neeee."......nutno podotknout, že stály 3 libry, což si každý asi představí jak kvalitní obuv to je.......) a taky jsme každý v nějakých těch pevnůstkových katakombách byli (Jeseníky a spol.).

V neposlední ředě se návštěvník může pokochat krásnou pláží s valouny (jak jinak......velice fajn v balerínkách za 3 libry) s výhledem na bílé křídové útesy v dálce (útesy před Seven Sisters) a nad hlavou......prostě nádherná JV Anglie.

Dobrá věc je, že člověk může dojet autem až k pláži a za 2 libry parkovat celý den. Blízko je ještě pub (který jsem zapomněla jak se jmenuje) s kobercem na zemi (jak to asi musí vypadat v zimě, napadlo mě a pak jsem si sama odpověděla......nemají sníh), stylovým interiérem (2. světová a hrdé britské námořnictvo), obrovským středoasijským hafanem (který se ke mě okamžitě přišel nechat pohladit), návodem na A4 jak se nechovat k obsluze pubu na záchodě a psím menu, které zahrnuje např. vepřové ouško za libru nebo žužlací tyčinku za 50p (tap water zdarma).

Výlet byl parádní a Newhaven vřele doporučuju (vhodnou obuv a foťák s sebou).

Jak jsme málem otrávila Husseina

Jak už jsem možná někde psala, v kanclu jsme se docela sžili. Všichni jsou na mě tady fakt hodní, proto jsem se rozhodla, že uspořádám ochutnávku českého pečiva. Nejdřív jsem si rozmyslela co je typicky české (koláče), co bych zvládla upéct (Honzovy buchty) a na co budu mít ingradience (štrůdl).

Sehnat ingradience na Honzovy buchty jsem se nažila (sice ne usilovně, protože nějak nebyl čas), ale povidla nejsou, mletý mák taky ne (mlýnek na mak naše domácnost kupodivu nevlastní) a tvaroh je jenom nesplněný sen (možná v Polském sklepu, ale tam jsem se nedostala).

Proto jsem se tedy rozhodla pro variantu štrůdl z listového těsta (já vím, že je to import z Německa.....no ale co). Jak se to dělá snad popisovat nemusím......(rozválíme listové těsto a na něho dáme nastrouhaná jablka se skořicí a pečeme potřené vejcem do zlatova). Nejhorší okamžik pro mě asi nastal, když jsem se odhodlávala, že ho ochutnám, protože štrůdl fakt opravdu nejím, ale hecla jsem se nakonec......a jo, mělo to štrůdlovitou chuť. Však taky zmizel téměř okamžitě a celému kanclu chutnal.

Druhým pečivem byl Český chleba, protože na ten britský blaf jsem se už nemohla ani dívat. Tady bych ráda poděkovala neznámé paní která mi asi zachránila život tímto receptem, který jsem si náležitě upravila pro britské poměry......tj. wholemeal flour (celozrnná mouka) místo žitné mouky a dva sáčeky sušených kvasnic místo 84 g.

Rozhodla jsem se podávat chleba se sádlem, které jsem tak hloupě koupila místo másla už před tím, čímž jsem málem zapříčinila otravu vepřovým místního muslima......jak jsem měla vědět, že je praktikující, když pije alkohol.......a jak jsem měla vědět, že nikdo neví co je to sádlo......

Nakonec byla celá krize, včetně kulturního nedorozumění, zažehnána a všichni se shodli, že ten chleba je vynikající (nechválím sebe, chválím recept) a dokonce jsem dostala objednávku na chleba od Řecké kolegyně Eleni. V pondělí (tedy dnes) jsem jí ho přinesla........a ostatní v kanclu jí ho sežrali.......takže jí budu muset udělat další :D

 

Chlapcům v našem bytě taky chutnal (Pavel málem zadržoval slzy, když viděl a cítil čerstvý chleba), takže začínám rozjíždět biznis.......Bářina Pekárna ;)

 

Jak nám asi opět hořela škola

Dneska mě při cestě do školy opět překvapila přítomnost hasičů a záchranky a borců ve žlutých vestách „Fire brigade“ a borců v oranžových vestách, kteří těm ve žlutých šéfovali. Jelikož jsem tentokrát byla vně školy, tzn. ne na vymezeném shromaždišti, viděla jsem ten cvrkot. Jako správná blog-reportérka jsem okamžitě tasila foťák, který mě ovšem ve chvíli největší potřeby zklamal a vybil se bez jediné fotky (což mi připomíná jak jsem lezla po kolena ve sněhu a po kotníky v blátě ke brownfieldu a vybil se mi foťák). Takže bohužel......alespoň slovní popis......napočítala jsem šest velkých požárních aut, jeden kontejner (červený s nápisem FIRE BRIGADE, tak tam asi budou mít zázemí nb vybavení nb ještě něco jiného), asi dvacet borců požárníků a několik borců v reflexních vestách dvou barev.

Když jsem pak zamířila do školy, nikdo si mě nevšímal (takže asi operovali u jiné budovy nb už bylo po ohni) a v budově nějaký ten člověk taky byl, takže jsem si řekla pohoda a zamířila do kanclu, kde teď sedím úplně sama......byl tu jeden pán (asi údržbář), který se upřímně divil kde všichni jsou a řekl, že nějakou dobu nepůjde internet......že by se teda opravdu něco stalo? Po cestě do kanclu jsem viděla ze schodiště na druhé straně budovy parkovat ještě osm dalších požárních aut, ale teď už ve směs osobáků a malých dodávek.

No a závěr zní: Buďto jsou Angláni posedlí požárními cvičeními a jinými bezpečnostními akcemi (což bych se nedivila neboť bezpečnost především) nebo některá část budovy trpí opakovaným samovznícením.

(mimochodem nepamatuju si, že by u nás na budově v ČR někdy nějaké požární cvičení proběhlo......a to tam jsem už osm let)

Chocolate Caramel Shortbread

Před nějakou dobou jsem opět sáhla po suvenýru ze Skotska a u příležitosti návratu Igora (pro kterého už nikdy nic neupeču) jsem se pokusila udělat následující dobrotu.....

Co potřebujeme na korpus: 115 g másla, 175 g hladké mouky, 55 g golden caster cukru.

Co potřebujeme na karamel: 175 g másla, 115 g golden caster cukru, 3 lž golden syrupu, 400 g (j, opravdu g ne ml) condensed (kondenzovaného.....není kondenzované jako kondezované, viz dále) mléka.

Co potřebujeme na polevu: 200 g čokolády.

Všechny ingredience jsem měla doma (nebo jsem si to alespoň myslela), takže jsem začala péct. V receptu je napsáno, že se mají vzít všechny ingredience na těsto a vložit do kuchyňského robota. Experimenálně jsem ověřila, že to jde i rukou. Až se začne těsto decentně lepit k sobě, natlačí se do vymazané nádoby (tady jsem použila novou vychytávku, kterou jsem objevila v libráči a to pečící papír, který ale není papír, ale látka asi ze silonu nb nevím z čeho, nicméně je to parádní) a nechá péct v troubě do zlatova případně 20 - 25 min na 180°C.

Pak přišel Marek a upozornil mě na zradu ve formě rozdílu mezi condensed (= kondezované) a evaporated (= kondenzované) mlékem. Což se samozřejmě stalo nevyhnutelné a to, že jsem měla to špatné. Po krátké úvaze (co s tím těstem) a hledání rozdílu na netu (dyť to je jenom slazené/neslazené) jsem se rozhodla, že použiju to co je. Nebyl to úplně nejlepší nápad.

Protože to mělo sice karamelovou chuť, ale ne konzistenci, takže jsem se rozhodla zahušťovat. Nejdřív jsem to zkusila s moukou.....neúspěšně, mouka vytvořila betonové hrudky. Celou směs jsem pak přecedila přes sítko na čaj a vymýšlela co s tím. Pak jsem tam nasypala zbytek mletých mandlí z Fudge Caku, to nebylo dost. Byla jsem v koncích, když přišel Marek s geniálním nápadem nadrobit tam sušenku......použila jsem kupovaný shortbred, který jsem čirou náhodou měla. A ono to zabralo.......v podstatě.

Karamel se pak natře na těsto a nechá vychladit, potom se na něho natře ještě rozpoštěná zchládlá čokoláda. Celé se to dá do ledničky, aby to ztuhlo......což se podařilo jenom částečně, no ale aspoň něco. Pak se to celé nakrájí na malé kousky hodně ostrým nožem. Tady mě opět zradil karamel a vzhledem k tomu, že nemohl dostatečně ztuhnout, špatně se to krájelo a výsledek je na další fotce......

Nutno ovšem podotknout, že ač to vypadá tragikomicky, na chuť si nikdo nestěžoval.....

Jak by to správně mělo vypadat?

Jak jsme byli v SeaLife Centru

Předminulou sobotu bylo počasí takové neidetifikovatlné, proto jsme se se Zuze a Milanem (zdravé jádro) rozhodli, že vyrazíme do SeaLife Centra v Brightonu.

Lístky byly opět levnější v Informačním centru, takže jsme nejdřív zašli tam. Jelikož tam pracuje asi polovina Čechů a Slováků, ani nás nepřekvapilo, když nám prodala lístky Milanova známá (studentský 10 GBP), která se velice podivovala, že za celou dobu Zuze s Milanem centrum ještě nenavštívili.

SeaLife Center je v podstatě velké akvárium. V Brightonu jsou největším lákadlem žraloci a obří mořské želvy, které člověk může pozorovat nad hlavou při průchodu tunelem. Měli jsme zrovna to štěstí, že jsme stihli krmení, takže když vám na hlavou obří želva cupuje oliheň, je to opravdu něco co stojí za 10 liber :)

V další místnosti jsou různě velká akvária s různými živočichy. Mají tam obří kraby (už se nikdy v životě nebudu koupat v moři), murény, hvězdice, obří ryby, rejnoky, menší mořské želvičky, korály, ježky, mořské koníky, medůzy, sasanky, kraby poustevníky, chobotnice, olihně (tu jsme neviděli, ptž se někde chovávala), kapry (j, vážně) a mnoho dalších mě neznámých tvorů.

Co nás velice pobavilo byla jedna z chobotnic, která měla pro sebe celé akvárko s hračkou pro batolata (kostka do které se strkají různé tvary tak aby seděly do otvorů) a skálou. Všichni hleděli do akvária ve snaze chobotnici najít a zahlédnout, ale marně. Pak kdosi zahlásil, že už ji neuvidíme, protože se schovává, že je plachá a nemá ráda světlo. A někdo jiný odpověděl, že je přímo před ním přicucnutá na skle (vypadala jako samolepka).

Další vtipnou věcí byli jedni rejnoci, kteří měli akvárko s otevřeným vrškem, takže když se člověk nahnul, mohl si je teoreticky podladit (ale bylo to zakázáno). Zuze na ně aspoň zkusila svoje mlaskání jako na každého psa v širokém dalekém okolí. A kupodivu ty ryby reagovaly.......vystrkovaly čumáky nad hladinu (mírně, tak 20 cm), takže a) chtěly pusu nebo b) chtěly Zuze sežrat.

Co se nám dál podařilo bylo vlézt místo do další místnosti do požární východu (první místo ve VB, kdy byl cesta nejasně značena), takže celé akvárko začalo houkat. Postavili jsme se k tomu zády, takže jsme se zrychleným přesunem oddelegovali někam jinam ve stylu já nic, já muzikant.....

V akváriu jsme si ověřili naše pozorování chování Angličanů....aneb správný Brit je schopen žrát kdekoliv i uprostřed rybiny v akváriu........tam bylo bistro a úplně obsazené lidma.

Akvárium bylo super, doporučuji navštívit (pokud netrpíte klaustrofobií nebo strachem z nohatých klepetnatých věcí), jediná věc, kterou bych si odpustila jsou všudypřítomné davy ječících pobíhajících dětí (j, já vím, akvárko hlavně pro rodiny s dětmi). Opouštěli jsme ho s neodolatelnou chutí na Fish and Chips, kterou jsme následně zažehnali Scampami v Yates (vynikající).

Jak jsme byli v Rye a Hastingsu

Rye se čte [ra:j]......a tak to tam taky vypadalo. 

V sobotu si zdravé jádro Brightonské společnosti rozhodlo, že pojede na výlet....dlouho jsme se nerozhodovali kam, protože Milan se už nějakou dobu chtěl podívat do Hastingsu, takže jsme se dohodli, že pojedeme tam. Naštěstí jsme večer před odjezdem potkali jednoho poměrů znalého člověka, který nám řekl, že to nemá cenu, ptž je to tam hnízdo zmijí, ať raději jedeme do Rye, že je to tam opravdu nádherné. Poslechli jsme jenom z poloviny.

Když jsme se v sobotu ráno sešli (po drobných potížích se vstáváním v 8 ráno), zjistili jsme, že jedeme jenom tři (= zdravé jádro, ostatní jsou másla)........a shodli se na tom, že pít noc před výletem nebude asi úplně optimální.

Zakoupili jsme v informačním centru celodenní jízdenky na vlak (ano, opravdu v íčku, ptž z mě nepochopitelných důvodů je to tam levnější než na nádraží) za 12 GBP a vyrazili. Ve vlaku jsme jako správní Češi a Slováci celou hodinu jedli.

Když jsme dorazili do Rye, byli jsme příjemně překvapeni krásou místa (a hlavně tím, že jsme o takovém skvostu před tím neslyšeli). Rye je historické město, kde se nachází pevnost Ypres (jj, fakt, taky jsem myslela, že je to jenom ve Francii), která bránila pobřeží Anglie. Dále tu můžeme vidět historickou bránu z 12. stol (nebo 13. nejsem si úplně jistá) a velké množství starých domků. Dále nás zaujal fakt, že oproti Brihgtonu se ve městě nachází i zverimex (pet shop) se živou zvířenou (křečci), což se tady moc nenosí.

Před odjezdem jsme ještě navštívili zdejší stravovací zařízení a dali si luxusní Fish and Chips......akorát jsme nepochopili proč jsme ke smažené rybě, hranolkám a hrášku dostali toast s máslem......

Jaké štěstí jsme měli, že jsme oběd nenechali do Hastinxu, jsme zjistili v zápětí. Dorazili jsme do Hastinxu asi po 20 min ve vlaku a po pár krocích nevěřili vlastním očím. Město má obrovský potenciál......moře, zřícenina na kopci, pier (molo), bitva u Hastinxu, stará čtvrť rybářských domků........a je úplně zanedbané. Pier je zničený, na odpis, město špinavé, pláže prázdné, domy olezlé a všude samý feťák a žebrák.........i když to tak na fotkách možná nevypadá, po Ray to byl docela šok. Návštěvu opravdu nedoporučuji.

Takže do Brightonu jsme nakonec dojeli s mírně smíšenými pocity.......