Jak jsem se v polské tramvaji cítila jako doma

Vypravila jsem se do města, bylo krásně, slunečno, takže jsem měla sluneční brýle.....

.........před vstupem do tramvaje jsem studovala nápis na zastávce v Polštině.....jak jsem vydedukovala pokuta za jízdu na černo je 100 zl......přijela nízkopodlažní tramvaj. Jako obvykle jsem nějakou tu minutu hledala cvakač na lístky (v každé tramvaji a v každém autobuse je jinde....asi aby se cestující nenudili) a následně jsem si ho asi dvě minuty cvakala (jo, jak nemá člově zvyklej na čtvrtletku trénink) zcela zaujatá touto činností, hlavu plnou pokuty 100 zl.....slyšela jsem sice nějaký řev, no ale tomu už jsem se naučila nevěnovat pozornost......ptž nejpravděpodobnější příčina je obvykle telefonování....a taky tomu člověk nerozumí co řvou.

Tentokrá to ovšem byla stará paní, která ve snaze nastoupit, upadla......asi dva kroky ode mě......když jsem se otočila, už ji tam sbíral nějaký pán s paní. Dveře se zavřely a ozval se další řev, tentokrát další stará paní sedící kousek ode mě. Tak tam tak stojím, nevěnuju jí pozornost.....a když po čtyřech zastávkách nepřestala, začala jsem ji poslouchat a jak taky chytám jednotlivá slovíčka (utkvělo mi v paměti egoistyčná....čert ví jak se to píše), uvědomila jsem si, že řve na mě. Co jsem pochytila tak mě obvinila, že jsem tu paní viděla a že se vytrácí láska k bližnímu a že jsem egoistyčná, ostatně jako všichni mladí dneska......

No muselo to vypadat vážně dobře......paní těsně před infarktem ječí na spratka, terej má tu drzost si jí vůbec nevšímat a ještě k tomu tam stojí v brýlích a dělá bubliny žvýkačkou.........uklidnila se až po osmi zastávkách, pak si nahodila asi šest bund, z nich většina byla šusťákových a vystoupila.

V tu chvíli jsem připadala jako doma......neprávem seřvaná v MHD důchodkyní co má víc porostu na bradě než na hlavě.