čtvrtek 28. června 2012

Jak mě málem srazilo kolo

Jdu si takhle po chodníku a myslím na blbosti, když tu se najednou na rohu skoro srazím s borcem na kole, který ještě k tomu telefonoval. Borec se velice omlouval a já se přidržovala zdi a snažila se to leknutí rozdýchat. Úplně mi to připomnělo jak jsem před rokem (pro změnu doma) po jedné takové srážce upadla.......takže to že jsem se tentokrát instinktivně chytila zdi můžu považovat za jisté zlepšení (reflexů z florbalu :D). 

Loni na jaře jsem tak trochu spěchala a když zpoza rohu vyběhl borec, brzdila jsem s takovou vervou, že jsem (vlivem obutí.......balerínky s hyperklouzavou podrážkou.......a výborného konce chodníku, kde se asi nedostalo dlaždic, tak tam jednoduše šoupli čtyři kočičí hlavy) upadla na silnici na záda........ještě, že jsem měla na zádech batoh. Borec mě zvedl a hrozně se omlouval........

........jaká je pravděpodobnost, že se tohle stane (člověk na rohu v běhu skoro narazí do mladého, pěkného borce) mimo uměleckých počinů, spadajících do škatulky červená knihovna.........a jaká je pravděpodobnost, že se to stane hned dvakrát?

2 komentáře:

  1. Ve filmech to většinou končí pozváním na kafe a pak někam dom :-D

    OdpovědětVymazat
  2. BigT, to bude jinej druh filmů než červená knihovna :P

    OdpovědětVymazat