Jak jsem dělala stewardku na Brighton Pride - part 1

Jak jsem už napsala v minulém příspěvku, srandy bylo kopec.......začalo to tím, že jsem na gumtree našla inzerát hledající stewardy a security na Pride. Přemluvila jsem Milana, který měl volnou sobotu (a taky průkazku na to, že se může tvářit drsně) aby šel na úvodní setkání se mnou. Nejdřív jsme to samozřejmě nemohli najít, ptž si ani jeden z nás chytře nevzal s sebou adresu, ale nakonec jsme dorazili tak akorát včas, abychom se dozvěděli, že nás čeká tří hodinové školení. Vytáhla jsem si blok, co s sebou vždycky nosím, a začala si (za což se mi Milan celou dobu smál) zapisovat......holt jednadvacetiletý školní zvyk je železná košile.

Dozvěděli jsme se spoustu zajímavého......že pokud někdo zkolabuje, tak mu nemáme dávat první pomoc, protože by nás mohl zažalovat, že pokud najdeme nějakou cennost, nesmíme ji strčit do kapsy, ale viditelně držet v ruce než ji předáme šéfovi, že máme poslouchat hlášení ve vysílačce a nepřetěžovat kanály kavinama, že policajti jsou sice na stejné straně, ale security borci v nich vidí idioty, že do vysílačky se hlásí kód, poloha, komu člověk volá a problém (v případě nějakého průseru se používají kódová slova jako že se tu objevil Mr. White (drogy), Mr. Case (podezřelý balíček), atd.), že je velký rozdíl v missing child (ztracené dítě) a to lost child (ztracené dítě) jako že máme rodiče a hledáme dítě a found child (nalezené dítě) jako že máme dítě a hledáme rodiče.......a že pokud nalezneme dítě, tak se ho za žádných okolností nesmíme dotknout (!) ale svou vysílačku použileme jako klacek a to tak, že se dítě chytí antény a steward drží druhý konec vysílačky nb druhá možnost, že si z reflexní vesty uděláme vodítko na kterém to dítě povedeme (no to na mě už bylo trochu moc)........a to jsem ještě nevěděla, že skoro všechny tyto pokyny vyzkouším za nedlouho v praxi......

Nakonec jsme vyplnili nějaké papíry a dozvěděli jsme se, že jsme se registrovali do agentury. Trošku jsem nepochopila, že do takové agentury berou každého bez toho aby si ty lidi prověřili nb aspoň zjistili jestli vůbec umí zacházet s vysílačkou, jestli mluví anglicky, jestli nemají záznam v rejtříku, jestli jsou vůbec schopní něco takového zvládnout (bo to fakt není prdel)......a rovnou je pošlou na Pride.

Před odchodem nám rozdali takovou knížečku k nastudování před akcí (kterou my jsme samozřejmě nedostali, ptž na nás nevyšla) a slíbili, že nám pošlou email s detaily (který nám samozřejmě neposlali, ptž na nás zapomněli.....a tady se karta obrátila, ptž díky mým zápiskům jsme měli telefonní číslo, na které jsme den před Pride ještě volali, jestli teda vůbec máme chodit nb ne....to jsem se zase smála já Milanovi).

No a v tomto bodě jsem pochopila, že jsem si pod pojmem Steward představovala něco úplně jiného než to teda nakonec bude........ale přesvědčení, že to bude sranda mě ještě neopustilo.

Příště se dočtete jak jsem přišla o pět a půl hodiny dřív, jak jsem vyfasovala parťáka, jak mě dvakrát vyšokovala policie, jak jsem zachránila skupinu gayů, jak Milan hlídal bodlák......a mnoho dalších vtipností.