Cesta do Brightonu byla dlouhá....a nebyla bych to já, kdybych za tu dobu nenasbírala pár vtipností.
Vyjela jsem ráno Pendolinem do Prahy (povedlo se mi napstoupit do správného vlaku a vystoupit na správné zastávce.......takže úspěch na všech frontách). Na Hlavním nádraží jsem si říkala, že najdu úschovnu zavazadel (zábava na 15 minut neboť jsem a) slepá, b) značení na nádraží je debilní) a bus na letiště (zábava na 25 minut neboť jsem a) slepá, b) značení na nádraží je debilní) a pak jsem se vrhla do víru velkoměsta na oběd.
Oběd byl vynikající (děkuji Lošťo) a zábavný pak jsme ještě nabrali Markétku a chvilku kecali v parku......příjemně strávené odpoledne. První překvapení mě čekalo na zastávce, když jsem se dozvěděla, že terminál 1 - země mimo Schengen, terminál 2 - země Schengenu.........asi bych se měla stydět, ale vážně bych zamířila na dvojku, kdybych se nezeptala pana autobusáka, který byl strašně milý, ale aspoň to co na mě nasraně vrčel byla pravda.
Pak už jenom přebalování zavazadla, které vážilo 21,5 (tak pro jistotu jsem to stáhla na 20,4 aby se neřeklo)......a dlouhé čekání. Let měl hodinu zpoždění, tak jsem si vytáhla jedinečnou publikaci, která mě měla instruovat jak přežít v zemi, kde je všechno tak trochu jinak........a musela jsem si dát před obličej šálu, protože např. nad stranou 7 jsem se málem udusila (zdravím Lóňu).....taky na mě slečna co seděla vedle mě docela hleděla. Když jsem dočetla, sedl si za mě na sedátko nějaký pán a přisedl mi cop, takže jsem se nějaký čas pokoušela vysvětlit mu, že by si měl drobně poposednout. Když jsem se konečně domluvili, postarší britský pár, sedící naproti mě mi doporučil, že je asi čas změnit účes. Takže čekání uběhlo jako voda.
Nakonec jsem teda odletěla, ale předcházela tomu ne zrovna příjemné šacování u rámu, protože jsem blbá a nechala jsem si na krku řetízek. S letadlem to dost házelo a přistání teda nebylo moc hladké, protože v Londýně bylo opravdu nechutné počasí.......déšť, strašný vítr a bůh ví co ještě. V letadle jsem si pečlivě prostudovala pokyny pro případ havárie a zjistila, že by mi to stejně k ničemu nebylo, neboť by se mi vlivem malého místa na nohy, hlava mezi kolena stejně nevešla. Seděla jsem se dvěma slečnami, které byly fajn a dozvěděla jsem, že z našeho terminálu se musí na vlakové nádraží ještě dopravit shuttlem (vlak co jezdí jednou za 3 minuty). Slečny se mě ptaly, jestli vím jak to tam je a kde to je a tak.....trochu jsem je odrovnala odpovědí, že to nevím, ale jsem si jistá, že to budou mít precizně označené (ne jak v Praze) a že to nebude problém, taky nebyl.
Když jsem doletěli, přišla mi nemilá SMS od milé Zuze, že jestli chci do Brightonu ještě dnes, tak si mám pohnout, neboť poslední vlak tím směrem jede za 35 minut (demence největší.....poslední vlak z mezinárodního letiště jede v 0.40). Vyběhla jsem tedy. Chodby k odbavení měly asi 150 km, ještě že se tam nebylo kde ztratit. K přepážkám jsem přiběhla snad jako 2......pán u přepážky 3x projel mou občanku, takže jsem se začala stresovat, že to a) nestihnu, b) že mě nepustí do země, nakonec se na mě usmál jakože OK a pak jsem 10 minut čekala než napíšou na kterém páse je moje zavazadlo.........na vyzvednutí zavazadla, doběhnutí na shuttle, dojetí na nádraží, zakoupení lístku a nastoupení do vlaku jsem měla 11 minut. A jak tak čekám na zavazadlo, spustil se cvičný požární poplach.......nepotěšilo mě to.
Nakonec jsem ale všechno stihla a setkala se s Milanem a Zuze na nádraží a s rezervou 2 minuty jsem stihla vlak. Až později jsem se dozvěděla, že na letišti mimo cvičného požárního poplachu probíhala ještě nějaká bezpečnostní akce a namátkou zastavovali lidi a hrabali se jim v kufrech policajti se samopalama (beztak je neměli nabity, ptž tady je bezpečnost především).
V Brightonu mě to málem odfouklo, jaký tam byl vichr a hned jsem si vzpomněla na jednu písničku :) (že, Pajko)
Žádné komentáře:
Okomentovat