Jak jsem se vydala do školy

Po polských zkušenostech jsem si chytře domluvila první cestu do školy na 14.00

(2 pm) druhého dne po příletu.....

.......a vyplatilo se to. Ani nevím jak, ale přes všechny moje nespavostní problémy jsem úplně brutálně zaspala. Ještě že jsem si večer jenom tak, pro jistotu (to vůbec nebudu potřebovat, jenom tak pro formu) nařídila budíka na 12.00.........ještě že tak! Když jsem teda ve 12.00 vyletěla z postele a po počátečním šoku typu kde-to-sakra-jsem, začala hleda jednotlivé svršky kdesi v kufru, uvařila si kafe a tak a najdnou bylo o hodinu víc.

Vyrazila jsem tedy co nejrychleji to šlo hledat zastávku a autobus co by mě dovezl na univerzitu........a byla jsem naprosto nepřipravená.....nevím proč jsem to tentokrát tak zadrbala (žádná nakopírovaná mapa, nezjištěný autobus, nenachystaná sváča a hlavně ani ponětí o shuttlu na letišti). Naštěstí autobus do školy zastavuje hned na hlavní ulici, kousek od Zuzes bytu. Po cestě na zastávku jsem se ještě stavila v libráči (obchod kde mají všechno za libru - super vynález) pro svačinku.

Naštěstí mají v Brightonu perfektně označené zastávky s přehlednými mapami kam co jezdí, takže jsem bez problémů objevila, že 25 bude moje dnešní šťastné číslo......a jak jsem tam tak seděla, vzpomněla jsem si, jak jsme se Zuze loni čekaly 75 minut na bus, co má jezdit jednou za 10 minut, když jsme jely do Eastbornu. Bus měl interval 10 minut a po 25 jsem začala být drobně nervní......ale nakonec přijel a dokonce se mi podařilo koupit nějakou ultra levnou jízdenku za 2.50, zpáteční.

Na zastávce jsem si ověřila, že to bude jak loni, že se se mnou zase budou lidi na ulici chtít konverzovat........během čekání na bus jsem absolvovala rozhovor na téma počasí s jednou starší paní (aspoň myslím, že to bylo o počasí) a se starším pánem na téma málo místa na lavičce. No počasí při čekání mě trochu dostalo, protože během těch 25 minut 2x pršelo a 3x pařilo slunko, že jsem se docela potila.

Když jsem se uvelebila v buse (doubledeckeru :) ), uvědomila jsem si, že ani nevím která je to zastávka, ani za kolik zastávek mám vystupovat (opět strašná nedbalost, která není normální).......ale naštěstí jsem asi po 167 zastávkách (na mapě to nevypadalo tak brutálně daleko), jsem uviděla nápis Crockcroft Building a zastávka byla čirou náhodou přímo před ní a dokonce jsem i stihla vystoupit.......takže celkové zpoždění bylo asi 10 minut.......jak říká Lošťa: Sama jsem sebe překvapila.

A další překvápko jsem si pořídila na sváču....no to ale až příště :)