Jak jsem se dostala v kanclu na internet

Jak už jsem zmiňovala dřív, připojení vlastního laptopu nebylo úplně snadné.........

.........teda vlastně bylo, akorát trochu zdlouhavé.

Když jsem konečně dostala svoje heslo do systému, usoudila jsem, že je čas přesunout se ke svému vyhrazenému stolu od stolu pro disabled person. Přinesla jsem si tedy svůj laptop a pokusila dostat na síť. Po pár opatrných dotazech na Richarda jestli si můžu připojit počítač do sítě, jestli je ten kabel co se válí na zemi skutečně volný a jestli se s tím heslem dostanu net, jsem přikročila k akci.

Po nějakém tom válení se v prachu na zemi (ptž bez toho by to nebylo ono) jsem konečně kabel dostala na stůl a zapojila do správné zdířky.......a nestalo se nic (ostatně jak jsem očekávala, ptž to by bylo moc jednoduché)......prolezla jsem tedy tunelem prachu znova, rozmotávajíce klubko kabelů jak v pevnosti Boyard, hledajíce, jestli ten zapojený kabel taky do něčeho ústí........ústil.

Sebrala jsem tedy odvahu a zeptala se (za boha si nevzpomenu na jméno) polské kolegyně, která mi řekla pravý opak toho co Richard aneb že to bude asi problém a že mám zavolat IT specialistu, ale že to bude na dlouho. To bylo kolem 11 am a v 11 am si prý dávají v IT kafíčko. Naštěstí se uvolili, že zaskočí ve 2 pm.

Ve 2 pm přišel borec a hned jsem věděla, že je to on. Byl totiž jako kdyby vyskočil ze seriálu IT crowd.......vlasy jak ten borec s afrem (až ma drobnou plešku na vrcholku hlavy) a zbytek vizáže jak borec bez afra, pod na několika místech tak řídkém až děravém tričku se mu vzadu na krku ježily (doslova) černé kudrnaté chlupy a na tváři měl povýšený výraz. Přistihla jsem se jak po očku hledám skrytou kameru......nebyla tam.

Místo toho si borec sednul za počítač a naťukal nějaké ty IP adresy (s drobnými problémy s českou klávesnicí k mé mírně škodolibé radosti)........a už šel (polovina čtenářů jistě pochopí ;) )

 

.........možná je tohle trošku odbytý příspěvek......ale když byla taaaaak dobrá večeře.........recept zase příště.