středa 23. května 2012

Jak jsme byli na fotbale

Fotbal je v podstatě Britský výmysl a sport, který tu frčí asi nejvíc.

Proto, když za mnou přišel Rick, že bude velký match mezi družstvy prváků, druháků a doktorandů/profáků, jsem se ani moc nepodivila. Nejdřív přišel s fantasmagorickým nápadem, že bych mohla hrát, což jsem mu rázně vymluvila a pak se do toho vložila Polská kolegyně Magda (už si konečně pamatuju jak se jmenuje) a řekla, že budeme linesmen, což jsem ochotně odkývala v blažené nevědomosti a předpokladu, že to znamená čumil, co povzbuzuje hráče na hřišti......neznamenalo. Asi za týden jsem se dozvěděla, že linesman znamená rozhodčí, což pro někoho, kdo ví, že je tam tráva, branka, balón a 22 chlapů a jinak nic, nebude zrovna ta pravá funkce........opotila jsem se a s úzkostí v srdci obětovala odpoledne (a část dopoledne) studiu pravidel fotbalu, nutno podotknout, že asi ne moc úspěšně, protože jsem tomu nevěděla hlavu ani patu. Nakonec to ale dopadlo dobře, protože byla jenom jedna píšťalka a tou si to borci ošéfovali sami (ale fakt jsem měla strach, že po mě budou chtít abych pískala).

Celá akce probíhala na hřišti v areálu campusu školy, který je hodně za městem, takže jsme se tam dopravili auty. Předcházelo tomu drobné intermezzo s převlékáním v kanclu, kdy chlapi nahodili trencle, tepláky a dresy (s drobnou výjimkou v podobě Husseina, který se převlékal asi 4x a měl růžové kopačky). Když tedy konečně kolem 6 pm vyběhlo družstvo postgradual borců (s průměrným věkem 37,5 roku, jak vypočítali následně v hospodě), spustil se drobný déšť. Stála jsem tam se dvěma holkama (Magdou a Sandrou) a divila se, že to nezabalili, když prší.....a je to fakt sudená voda.

Proběhlo celkem 6 zápasů (každý s každým + změna stran) a ve všech byli naši (i přes silnou morální podporu) naprosto vyklepnuti studenty. Než se to stalo, myslela jsem, že umrznu (spolu s Magdou), naštěstí je pak napadlo jít se občerstvit do blízké hospody, kde jsem si dala čaj  (přirozeně bez mléka) a jeden Anglán (jako kdyby vypadl z filmu BBC) se mi svěřoval jak nedávno poprvé ochutnal čaj bez mléka a kupodivu to nebylo tak odpudivé, jak se obával :) přišlo mi to docela vtipné, ptž já jsem mu zas na oplátku vyprávěla, jak jsme poprvé ochutnaly čaj s mlékem se Zuze.......kolik to bude let? 14?

Další vtipnost co stojí za zaznamenání se týká Yourkshire pudding (Jorkšírského pudinku)......ale to zas až příště......

Když jsem dorazila dom, dostala jsem kartáč, že jdu nějak pozdě ze školy (11 pm a jenom jedno pivo, no tak co)........

3 komentáře:

  1. Člověk ani nemusí být doma, aby se o něho báli, že? Doma už to neřeší (obvykle).

    OdpovědětVymazat
  2. Z čaje s mlíkem zvracím.

    OdpovědětVymazat